Něžnění

Na okna čmárá větvičkami mráz…


Pojď
Budeme k sobě milí
Jako za starých časů
kdy jsme se schovávali před šrapnely pomluv
pobouřených příbuzných
Kdy svět se zmenšil
na ten jediný čtverec slámy
na kterém jsme se
vroucně I když trochu bázlivě
milovali

Pojď
Budeme na sebe hodní
Jen neříkej
prosím
že se to už nehodí
A nech mne líbat vějířky pod tvýma očima
unavenýma věčným díváním
na slepé prázdno kolem nás
Jak jsi stále krásná
lásko

Pojď
Vystup z fotky s černým okrajem
Jak z polámaného autobusu
Ano Z té fotky
co jsem z ní před vteřinou
smetl závěj prachu
A hlaď jak dřív mé vlasy
To málo Co zbylo z kdysi bujné hřívy

– – Na okna čmárá větvičkami mráz
hvězdice zimních něžnění
Nikdo nezaťuká na kliku bronzově rozjiskřenou
Pod srdcem utichá jitřivé svědění – –

 

Líbí? Děkuji za sdílení!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.