Něžnění

Na okna čmárá větvičkami mráz… Pojď Budeme k sobě milí Jako za starých časů kdy jsme se schovávali před šrapnely pomluv pobouřených příbuzných Kdy svět se zmenšil na ten jediný čtverec slámy na kterém jsme se vroucně I když trochu bázlivě milovali Pojď Budeme na sebe hodní Jen neříkej prosím že se to už nehodí Přečíst si víc oNěžnění[…]

Sonet pro Jana Nerudu

Tato moje fascinace astronomií – na pozadí snad nejklasičtější básnické formy – pochází z přelomu 80. a 90. let minulého století… Planetka Země – kroužek snubní na tenkém prstu elipsy, stříbrný ořech v černé studni, střežené Martovými psy. Oblačný žaket, košil kopy z oceánské má bavlny; kapesník souše zpoza klopy suše se šklebí na vlny Přečíst si víc oSonet pro Jana Nerudu[…]

Srpnový deštíček

Dětská říkanka ve valčíkovém rytmu (kolem roku 1991). Srpnový deštíček jak rzivý pilníček nad stříškou zaskřípal; šmahem sňal pláštíček, zmáčenou lokýnku přimáčkl k okýnku, zplihlé své kadeře rozestřel přes dveře. V pracovní přestávce prohnal se na kravce hromu; blesk skelně třesk´. Pak ďobal na lávce zobáčkem do klády, mlhou zmát´ ovády… Rosa mu v kudrnách Přečíst si víc oSrpnový deštíček[…]

Sonet o plešaté trávě

Surrealistická hříčka z druhé poloviny 80. let minulého století. Úplatný měchýř – kakost včel. Neblahý hýkot. Toaletní na mísu papír zabučel. Surrealista v čapce letní rozříhal veršů tučných stádo, vemeno-růži rozkrájel do těsta, které hnětli bradou karasi v stinném foyer. Nadsvěty, blizny, podprsenky, čmeláčí zadky, odštěpky bezcharakterních dřívek. Sklenky, z nichž pijí zvratky žlutí psíci Přečíst si víc oSonet o plešaté trávě[…]

Půlnoc

Jedna z mých nejmilejších a zřejmě i nejvydařenějších básní (kolem roku 1987). Mžikavá modř. Mží žluť – mží z lamp. Plamen. Šik můr. Noc. Rez zdí. Plačící žluť – na žlutý stůl. Čert na koze dnes jezdí. Žlutavá tvář plá nad deskou. Vyžloutlá tvář. Jak želé průsvitná tvář je Básníka. Rispety neumělé črtá si, črtá Přečíst si víc oPůlnoc[…]