Sonet pro Jana Nerudu

Tato moje fascinace astronomií – na pozadí snad nejklasičtější básnické formy – pochází z přelomu 80. a 90. let minulého století…


Planetka Země – kroužek snubní
na tenkém prstu elipsy,
stříbrný ořech v černé studni,
střežené Martovými psy.

Oblačný žaket, košil kopy
z oceánské má bavlny;
kapesník souše zpoza klopy
suše se šklebí na vlny

vlasaté, jež se hladem čeří
(než Měsíc znovu na večeři
sezve je flétnou vlhkých hvězd).

Nelehko bude Slunci – králi
našetřit vodám na sandály,
k plážím je nazpět – syté – vést!

 

Líbí? Děkuji za sdílení!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *